Povolené limity rizikových prvků a jiných škodlivin v potravinách, v ovzduší nebo v půdě

Rozvoj chemické výroby a využívání chemických produktů poznamenal společnost po celém světě již před dvěma staletími. Od té doby se stala chemie takřka nedílnou součástí lidské společnosti. Je všude kolem nás: V kosmetickém či farmaceutickém průmyslu, v ovzduší, vodě a dokonce i v potravinách. Uvědomujeme si však, že její stálé zvyšování může mít fatální následky na naše zdraví?

Rozvoj chemické výroby znamenal pro mnoho vědců ve svém oboru nové objevy a možnosti. Za pomoci chemického průmyslu jsme mohli odstranit nežádoucí škůdce v zemědělství, zrychlit životní tempo v automobilovém průmyslu, zdokonalit medicínu a vytvořit účinnější léčiva či udržovat domácnost v dokonalé čistotě. S dalšími výzkumy v oblasti chemie však bylo zjištěno, že cesta, na kterou se lidstvo vydalo, není zcela správná. Odstranění škůdců v zemědělství znamenalo znehodnotit kvalitu zemědělských produktů, rozvoj automobilového průmyslu se podepsal na kvalitě městského ovzduší a na dýchacích orgánech obyvatel, účinnější a silnější léčiva pak u mnoha lidí vyvolávala nepříjemné nežádoucí reakce a čisticí přípravky pro mnoho lidí znamenají dráždění pokožky a alergie. Chemický průmysl se proto nadále snaží vytvářet co nejšetrnější produkty bez nežádoucích vlivů na zdraví obyvatel, což je sice skvělý krok vpřed, ovšem pokud se nadále budeme potýkat s překračováním povolených limitů škodlivin v jednotlivých složkách biosféry, velký pokrok nejspíše neuděláme.

Výše popsané příklady využití chemické produkce se totiž odrážejí i na stavu životního prostředí. Chemikálie používané jako postřiky proti škůdcům v zemědělství, emise do ovzduší z mobilních i stacionárních zdrojů a odpadní vody plné reziduí chemických sloučenin, to vše je součástí naší přírody i po letech od upuštění používání látek škodlivých pro všechny složky našeho života (příkladem může být toxické DDT). Nad těmito skutečnostmi však nelze zavírat oči. To, jakým způsobem se chováme k životnímu prostředí, se dříve či později odrazí na nás samotných. Není totiž možné uvažovat v tomto případě tak, že se látky pro životní prostředí cizorodé v přírodě kdesi vstřebají. V lepších případech totiž zůstanou v přírodě nepozměněny, nicméně po čase se mohou opět uvolňovat a migrovat všemi složkami životního prostředí až k lidem, čímž je mohou znovu nepřímo ovlivňovat. V těch horších případech však v přírodě může dojít k nežádoucím reakcím a vzniku sloučenin o ještě větším negativním vlivu. Životní prostředí, které nás obklopuje, je interaktivním systémem. Látka vypuštěná odpadními vodami tak nezůstává pouze ve vodách, ale prostupuje do všech ostatních složek, tedy ovzduším i půdou. A všechny tři složky jsou základním předpokladem každého úspěšného pěstitele zemědělských produktů. Takové potraviny jsou pak také často koncovým článkem, ve kterých k uložení rizikových prvků a škodlivých sloučenin dochází.

Pro eliminaci nežádoucích dopadů našeho jednání na stav životního prostředí v sobě česká legislativa zakotvila řadu vyhlášek, nařízení a zákonů. Jsou v nich obsaženy mimo jiné maximální přípustné limity škodlivých látek ve všech složkách naší existence, tedy v ovzduší, půdách, vodách a s tím spojenou produkcí potravin. Pro průmyslové výroby byly zavedeny emisní povolenky, které slouží jako odvod peněz ve výši úměrné předpokládanému znečištění. Emisní povolenky jsou obchodovatelné. Společnost, která předpokládá menší míru znečištění ovzduší, než kolik je jí dle povolenek dovoleno, může s „přebytkem povolených emisí“ obchodovat. Spekuluje se, zda je tento postup správný. Stát získá povolenky na maximální možnou hodnotu emisí platnou pro celou republiku. V některých lokalitách však dochází k vypouštění podstatně vyššího množství chemikálií než v jiných oblastech naší republiky. Pokud kontrolní orgán státní správy zjistí vyšší množství vypuštěné škodliviny, než je dle vyhlášek a výše zakoupených povolenek možné, zpravidla udělí pokutu. Chemikálie, která je za tuto pokutu odpovědna, však v tuto chvíli již reaguje s jinými prvky v půdě nebo těká do ovzduší, odkud se se srážkami zase snese na zem a prostoupí nejen dýchacími cestami k člověku, ale zároveň až do celého potravního řetězce. Tamní obyvatelé si pak takto znehodnocené potraviny sklidí na svých zahrádkách, odnesou domů a nevědomky tak vystavují své zdraví riziku jeho poškození. Není pochyb o tom, že žádná pokuta nikomu zdraví nevrátí.

Stanovení maximálních přípustných limitů škodlivin v životním prostředí je pro běžného občana bezesporu žádoucím prvkem naší legislativy. Problém však vzniká v jejich neustálém překračování a v jejich měnící se hodnotě. Otázkou je, podle jakého klíče dochází ke změně některých limitů směrem nahoru, tedy proč novely leckdy zvyšují limity pro některé průmyslově využívané prvky. Je důvodem jejich zdánlivá neškodnost na zdraví obyvatel nebo příliš mnoho práce, která by souvisela s nápravou škod?

Chemické látky a sloučeniny, které zasahují do kvality našeho života, jsou monitorovány a jejich maximální možnou koncentraci upravuje naše legislativa pro každou z oblastí životního prostředí. Příklady takových koncentrací je možné prohlédnout si zde:

Půda

Tabulka č.1 Obsah rizikových prvků v půdách (mg.kg-1). Výluh roztokem 2 M HNO3 při poměru půdy k vyluhovadlu 1 : 10. Obsah rizikových prvků v půdách je určen Vyhláškou 13/1994, kterou se upravují některé podrobnosti ochrany zemědělského půdního fondu. Příloha č. I obsahuje rizikové prvky a jejich limity (maximální přípustné hodnoty) v půdách.

Tabulka č.2 Obsah rizikových prvků v půdách (mg.kg-1). Celkový obsah (rozklad lučavkou královskou).

Všechny výše uvedné prvky jsou sledovány orgány státní správy. Vzorky zemědělských půd jsou zpracovávány v laboratorních podmínkách. 

Ovzduší

Všechny níže uvedené znečišťující látky jsou při vypouštění do ovzduší zpoplatněny. Tyto znečišťující látky bývají nejčastěji překračovány. V níže uvedené tabulce jsou uvedeny sazby v Kč.t^-1

Potraviny

Vyhlášky a nařízení na maximální přípustné hodnoty škodlivých látek v životním prostředí jsou v současné době do české legislativy implementovány z legislativy Evropské unie. Legislativu v rámci ČR dříve upravovala Vyhláška č. 381/2007, o stanovení maximálních limitů reziduí pesticidů v potravinách a surovinách. Nyní je tato vyhláška zrušena z důvodu nadbytečnosti další - Vyhláškou č. 278/2010. Na rezidua v potravinách se nyní vztahuje Nařízení komise 396/2005/ES o maximálních limitech reziduí pesticidů v potravinách a krmivech rostlinného a živočišného původu a na jejich povrchu a o změně Rady 91/414/EHS. Nařízení Evropského parlamentu a Rady 396/2005/ES dále doplňují Přílohy I., II., III., IV.

Příloha I. Obsahuje seznam potravin, na které se vztahují povolené limity reziduí pesticidů v potravinách a krmivech rostlinného a živočišného původu. Těchto položek je přes 300.

Přílohy II., III. a IV. Stanovují maximální limity reziduí pesticidů v některých produktech a na jejich povrchu. Uvedených pesticidů je zde přes 1000 a maximální limit reziduí (MRL) je určen u více než 145 000 látek.

Většina MRL pesticidů se pohybuje od 0,01 – 50 mg/kg. Některé látky MRL nemají uveden, a proto se u nich uvažuje MRL < 0,01 mg/kg a u některých látek je riziko „malé“, a proto není limit uveden vůbec. Pokud se budeme zajímat o farmakologicky účinné látky a pouze o živočišnou produkci dle legislativy EU, mluvíme o Nařízení komise 37/2010/ES o farmakologicky účinných látkách a jejich klasifikaci podle maximálních limitů reziduí v potravinách živočišného původu. Nyní se ČR jako člen EU řídí nařízením Evropského parlamentu a Rady 470/2009/ES, kterým se stanoví postupy Společenství pro stanovení limitů reziduí farmakologicky účinných látek v potravinách živočišného původu.

U biopotravin nesmí být detekován žádný pesticid, rizikový prvek nebo toxická látka ani s nejmenším možným MLR! Pokud si prostudujeme příslušnou legislativu a porozumíme jednotlivým chemickým látkám a jejich účinkům, nemůžeme se divit, že mnoho lidí dává přednost biopotravinám a nákupy konvenčních potravin se snaží eliminovat. Chemie v potravinách a doplňcích stravy, ovzduší nebo půdách, kde se pěstuje obilí, ovoce nebo zelenina rozhodně nikomu zdraví nepřinese. Odolnější jedinci mohou náporu chemie během svého života odolávat poměrně dlouhou dobu, avšak u slabších jedinců se projevuje vniknutí nežádoucích látek do organismu v lepším případě jako alergie a v horším případě jako nemoc. Podle dlouhých seznamů sledovaných látek mají orgány státní správy opravdu velkou práci, aby zkontrolovali všechny tuzemské a dovozové potraviny nebo zkontrolovaly společnosti, které vypustí do ovzduší nebo kontaminují půdy či vody škodlivinami nad přípustný limit. Vyvstává otázka, k čemu povolené limity vlastně jsou, když se překračují a lidem i životnímu prostředí stále škodí?

26.10.2011

Zdroj: http://www.mzp.cz
          http://ec.europa.eu

Autorka článku: ing. Petra Klímová

Pozn: vloženo 27.10.2011 ing. Vladislava Nebeská: Velmi přehledně zpracovala nezisková organizace Arnika žebříček největších znečišťovatelů v ČR a seznam znečišťujících látek z hlášení IRZ za rok 2010. Seznam je k nahlédnutí ZDE

Zdroj: http://www.arnika.org