Vilcacora léčí rakovinu

Tak zní název knihy,která byla vydána v roce 2000 v České republice.

Abstrakt

Tématika knihy se dotýká každého z nás,někoho z rodiny,přátel,okolí. Civilizační choroby,které nás sužují. Díky této knize nemusí být ani slovo rakovina tak zlověstné,nemusí být rozsudkem,koncem. . . Vilcacora léčí Američany,Kanaďany,Španěly,Němce,Italy a odnedávna i Poláky. V Čechách je neznámá nebo téměř neznámá. Kniha obsahuje léčebné kúry a radí jak mohou získat pomoc i Češi.... . . . . .

Ne každý z nás měl nebo má možnost tuto knihu získat. Rozhodli jsme se proto umístit části z knihy na naše stránky,aby i lidé,kteří hledají odpovědi na mnoho otázek měli možnost načerpat nové informace.

Odkud je vilcacora?Jak působí?

. . . . . . . . . . „Začněme snad od těch nejvšeobecnějších pravidel,která indiáni prozradili. Za prvé - jestliže léčivou rostlinou je strom,pak nejvíce léčivých substancí se hromadí v kůře. Jestliže se ale jedná o keř,léčivé látky obsahují především kořeny. Za druhé - nejuniverzálnější formou léku je odvar. Obvykle se podává třikrát denně,ve více méně čtvrtlitrových porcích. Z těchto dvou všeobecných zásad vyplývá třetí - indiánské léky jsou obvykle odvary z kořenů nebo z kůry. A jestli si nejsme úplně jisti jakou rostlinu na jaké onemocnění podat,měli bychom použít lék účinný proti uštknutí jedovatým hadem,neboť protijedové substance jsou něco takového jako všelék a mají velice široké spektrum účinku. Královna všech léčivých rostlin Amazonie -  vilcacora. Její latinský název je Uncaria tomentosa,název španělský - uňa de gato. Je to posvátná rostlina Inků,jejíž používání bylo kdysi vyhrazeno pouze pro panovníka a jeho nejbližší. Odvar z několika gramů vilcacory,podávaný třikrát denně ve čtvrtlitrových porcích,se projevuje jako neobyčejně účinný lék dokonce při pokročilých stadiích novotvarů. Chemické analýzy,podpořené lékařským pozorováním,provedeným v Institutu andské fytoterapie,potvrzují široké a neobvykle příznivé účinky rostliny,známé pod indiánským názvem vilcacora.Klinické zkoušky prokázaly,že tato rostlina velice dobře plní roli antioxidantu a má účinky protirakovinové. V situaci objevu choroby brání vzniku metastáz a způsobuje jejich regres. Velká hustota glycidů,charakteristická pro tuto rostlinu způsobuje,že má vlastnosti protizánětlivé a antivirové. Pomáhá při tvorbě bílých krvinek,stimuluje imunitní systém a zvyšuje fagocytózu. Posiluje obrané síly organizmu a vede ke značnému zlepšení zdravotního stavu i v nejzávažnějších onemocněních.Objeviteli vilcacory jsou Ashaninkové - indiáni,kteří žijí ještě dále a hlouběji v džungli. Ashaninkové,stejně jako později Inkové - vzdávali vilcacoře božskou úctu a nazývali ji kug-kukjagui. Pro ně byla vilcacora nejvyšším bohem,od kterého pocházeli všichni jiní bůžkové. Proto podobizny svých nižších bůžků vyřezávali do zralých,zdřevěnělých výhonků vilcacory. A protože tato rostlina je dlouhou liánou,tak mají bůžci velice prodloužené siluety a protáhlé tváře. Vilcacora roste na území celé Amazonie. Roste jí asi 60 druhů. Ale z celé té početné rodiny pouze jeden druh má velice silné léčivé vlastnosti. Vilcacora,kterou používají indiánští šamani,se vyskytuje v džungli na svazích hor. Nejčastěji ji nacházíme v peruánské Montanii. Roste v dlouhých,někdy až třicetimetrových zdřevnatělých liánách,které dosahují plné zralosti asi po dvaceti letech. Naštěstí není potřeba tak dlouho čekat. Nejlepší je vývar z kůry nebo z kořene mladé vilcacory,asi tříleté. Kůra má stejné vlastnosti jako kořen,takže je lépe podzemní část rostliny nevyužívat. Mohlo by to po delší době ohrozit její existenci. Horská vilcacora obsahuje mimo jiné izopteropodin - alkaloid typu oxindole,který vykazuje nevyšší účinnost v aktivizaci imunitního systému. Tento alkaloid vlastně způsobuje,že se organismus jakoby probudí z dlouhého snu a bojuje s nemocemi,před kterými už předtím složil zbraně.  Mimo to obsahuje vilcacora jestě další alkaloid - rynkofilin. Rynkofilin má schopnost zabránit shlukování krevních destiček a vytváření trombů,což před vilcacorou otevírá velice mnoho možností při léčení chorob krevního oběhu a v přecházení infarktům. Vilcacora též zvyšuje produkci leukocytů a zejména lymfocytů T4,které překonávají mnoho virových onemocnění. Vilcacora přináší velice slibné výsledky v léčení zánětu kloubů. Tato rostlina má velice nízký obsah toxinů a je tedy možno ji aplikovat po delší období. Zmírňuje též následky ozařování a chemoterapie objevující se nevyhnutelně při léčení novotvarů konvenčími metodami. Množství možností použití a výsledky činí z vilcacory cosi v podobě farmakologického zázraku přelomu tisíciletí. Vilcacora je výborným lékem na mnoho chorob,mimo jiné na onemocnění trávicího traktu. Rostlina má přímo fenomenální předpoklady k očištění celého trávicího traktu,což je velice důležité,neboť jak tvrdí mnoho lékařů - smrt začíná ve střevech a ještě přesněji v záhybech tlustého střeva. V západních zemích se konzumují potraviny v takovém složení a konzistenci,jaké zatěžuje vyměšování z organismu. Současně s věkem,jakož i se stárnutím tkání se v tlustém střevě hromadí substance,určené normálně k vyloučení z organismu. Když se tam usadí a zůstanou déle,místo aby jej opustily,systematicky znečišťují krevní oběh. Vilcacora tomu však předchází,čistí všechny záhyby po celé délce střeva. Mimo to tato rostlina pomáhá při léčení Crohnovy choroby,zánětu tlustého střeva,hemeroidech a působí proti narušení rovnováhy střevní flóry. Je to rostlina světové třídy,která má schopnost k zastavení i odvrácení,daleko pokročilé patologie. A co je neméně důležité,její používání vůbec nebrání v pokračování léčby metodami tradiční medicíny.... . . . . . „

Toto vše působí dojmem,že vilcacora je lékem na všechno!!!Je to možné?Není odhalení moc jasné,moc velké?Neprobudí to přílišné pochybnosti skeptiků,kteří nikdy nechybí,a zvláště nechybí v lékařském prostředí?

. . . . . . . . „Výzkumy prováděné v několika evropských laboratořích prokázaly,že peruánská vilcacora nemá toxické účinky a v zásadě nemá vedlejších efektů.Je bezpečná dokonce i pro děti. Děti však nemohou přijímat stejné dávky.Dávkování by se mělo řídit tělesnou váhou. Proto se dětem do dvanácti let doporučují dávky o polovinu nižší než dospělým. Zajímavé je to,že u mladých a nejmladších pacientů jsou výsledky léčení vilcacorou rychleji viditelné než u dospělých. A kontraindikace?Každá mince má dvě strany. Někdy i vilcacora může být obousečnou zbraní. Tato rostlina velice povzbuzuje imunitní systém a také odpuzující reakci na cizí tělesa v organismu. A tak tedy nikdo,kdo absolvoval a nebo je kandidátem transplantace vnitřních orgánů nebo kostní dřeně,by neměl tuto bylinu užívat. Nedoporučuje se také kojícím matkám a těhotným ženám,protože může zvýšit riziko potratu. Nesmí se též podávat dětem do tří let,osobám aplikujícím si injekce inzulínu,hemofylikům a také pacientům prodělávajícím hormonální terapii.Kuřáci by měli vilcacoru užívat profylakticky.... . . . . „ 

Rakovina. Bojíme se toho slova. Často nevíme,co vlastně znamená. Co je novotvar a jak vzniká?

. . . . . . . „Tělo každého z nás se skládá ze stovek miliard buněk. Jejich stavba je podobná:každou buňku obklopuje propustná buněčná membrána,která je vyplněna cytoplazmou,ve které jsou zavěšené organely - mitochondrie,Golgiho aparát,ribozómy a vakuoly. V centru je buněčné jádro - sídlo genetických informací obsažených v DNA. Buněčné jádro je rovněž obklopeno blánou. Obsahuje mimo jiné chromatidy,čili tělíska se zakódovanou instrukcí funkce,jakou buňka v tkáni plní. Jádra jsou ve všech buňkách,s výjimkou červených krvinek. Pod tajemným názvem DNA se skrývá kyselina deoxyribonukleová tj. dva rovnolehlé,spirálovité řetězy polynukleotidů. Pravidla uspořádání,čili základních součástí jednoho řetězu spirály,podmiňují jejich uspořádání v řetězu rovnoběžném. Má to svůj význam při buněčném dělení,neboť většina buněk se stále množí,aby zastoupily staré,odumírající,a tak zpomalily proces stárnutí celého organismu. Delší dobu se to daří a my téměř nestárneme. Ale pokud s přibývajícím věkem probíhá proces obnovy pomaleji než stárnutí - situace je obrácená. Během dělení se dvojitý řetěz DNA rozvíjí a rozpadá na dva samostatné. Každý z nich potom slouží jako matrice ke stavbě nové buňky. Proto je důležité,aby byla opakovatelná posloupnost jednotlivých elementů ve struktuře DNA - této buněčné paměti. Protože v jiném případě nově vznikající rozdělené buňky nebudou identické s původními. Takové „výrobní odpady",zvané mutanty,jsou krokem ke vzniku novotvaru. Před rozdělením buňky se geny ukládají do chromozómů,aby se přenesly z jedné dělící se buňky do dvou budoucích. Některé tkáně jsou ve stavu permanentní regenerace - například sliznice střev nebo pokožka. Různé buňky žijí také různě dlouho. Neurony - nervové buňky - se nemění celý život. Buňky krve žijí pouze několik dní,buňky pokrývající stěny zažívacího traktu - 36 hodin. Jestliže mají tkáně fungovat správně,zničené nebo mrtvé buňky musí být nahrazeny novými. Ty nově vzniklé dělením nejsou ale vždy identické,to znamená zdravé. Dochází k tomu tehdy,když selže gen kontrolující buněčné dělení. Shluk normálních buněk se chová jako příživník. Odebírá tkáním výživné substance a energii. Část nádorů je charakterizována pomalým růstem,část roste velmi rychle. Ty druhé,jestliže bují v metastázy,nazýváme zhoubnými. Jsou také rakovinové buňky,které se neshlukují,ale potlačují buňky zdravé. To je podstata leukémie - novotvarového onemocnění kostní dřeně. A ještě něco o metastázích. Vznikají v důsledku odtrhávání se degenerovaných buněk z rychle rostoucích nádorů a jejich rozšíření po celém organismu krví nebo lymfou. Tak,kde se usadí,tvoří nádory druhotné.Proč ale vznikají?Na tuto otázku ještě není jednoznačná odpověď. Známe pouze rizikové faktory. Onemocnění mohou vyvolat např. chemické substance obsažené v sazích,benzenu,azbestu,nikotinu,aromatických uhlovodících (nafta,benzín,barvy a laky),ve sloučeninách chlóru,chrómu,arsenu. Na tento seznam je třeba ještě umístit nitráty,čili konzervanty,azotany i azotiny tj. umělá hnojiva a některé hormonální přípravky. Škodlivé je též ionizující záření,izotopy,rentgeny,ultrafialové záření - křemíkové lampy i nadměrné sluneční záření. Nebezpečným může být dokonce i zdánlivě banální vir obyčejného  oparu.... . . . . „

Páter Edmund Szeliga - polský mnich - misionář 

. . . „Ve svém barevném a neobvyklém životě strávil spoustu času mezi indiány z horního toku Amazonky a učil se od nich udivující metody léčení. Teď zná všechna tajemství medicíny amazonských indiánů. V Limě,ve čtvrti Miraflores,má svůj výzkumný ústav,kde se v průběhu třiceti let léčilo přinejmenším třicet tisíc pacientů. . . . . ."

Stihnout před potopou

. . . . . „Nenávratné ničení rostlin Amazonie jako výsledek rabování je jedním z nejzávažnějších problémů současnosti. Podle odhadu,denně mizí 20 druhů rostlin,nám úplně neznámých a neoklasifikovaných!Člověk sám ve své nerozumnosti podřezává větev,na které sedí. Nenávratně nám tak mizí léky,které by bylo možno jednou použít k léčení ještě dosud neznámých chorob budoucnosti. Nejpokročilejší proces ničení biosféry je na území tropických lesů Jižní Ameriky. Z jedné strany - neplánovitý nápor osadníků,mýtících džungli rychlostí osmi hektarů denně,z druhé - bezohledné působení garimpeiros - hledačů zlata,kteří nejenom otravují řeky sloučeninami rtuti,ale také ze stále nových oblastí vytlačují původní indiánské obyvatele,jejichž existence na daném území je nejlepší zárukou zachování lesního komplexu. . . . . . „

Kniha je dále doplněna velkým množstvím kazuistiky pátera Edmunda Szeligy,zásadami výživy,názory lékařů a sestavami léčebných kúr doporučovaných Andean Medicine Centre při některých onemocněních.

Zdroj: kniha VILCACORA LÉČÍ  RAKOVINU. Z polského originálu od autorů Grzegorz Rybiński a Roman Warszewski jí přeložil Ladislav Láska. Nakladatelství ISBN 80-238-5153-5,151 stran. Lékařská konzultace MUDr. Bohumil Svoboda a MUDr. František Drábek.

Vilcacora je v našem e-shopu ZDE