|
Říká se jim endokrinní disruptory
Divná slova, viďte? A co vlastně znamenají? Jedná se o odborný název pro „narušitele znemožňující správnou funkci endokrinního systému“ (např. štítná žláza, reprodukční orgány nebo podvěsek mozkový atd.) Jedná se v podstatě o látky, které imitují lidské estrogeny, a tím obelhávají naše metabolické procesy v organismu. Za čas však organismus sám stejně pozná pravdu, mohou začít selhávat anabolické i katabolické procesy uvnitř organismu, mohou začít usínat nebo se zcela zablokovat aktivní enzymy, receptory a projevuje se nemoc – organismus nefunguje tak, jak správně má. Estrogen je sice pohlavní hormon, ale jeho snížením, zvýšením nebo syntetickou imitací mohou být narušeny i další hormonální procesy, které se mezi sebou vzájemně prolínají, tzv. interferují. Endokrinní disruptory narušují nejen endokrinní systém, ale také nervový a imunitní systém, systém reprodukce člověka a mohou dokonce ovlivnit lidské embryo. A přes všechny dostupné negativní informace jsou endokrinní disruptory dodnes kolem nás detekovány. Ačkoli jsou některé z nich již dávno zakázány, nacházíme je dodnes v půdách i vodách, mnohé z nich přímo konzumujeme, dýcháme, protože jsou povoleny pod stanoveným limitem nebo jsou také složkami léků či krmiv hospodářských zvířat. Určitě si mnozí ještě pamatují např. na velice účinné a masivně používané DDT, kterým se hubili nejen škůdci v zemědělství, ale dokonce vši ve vlasech. Vysoce toxické DDT a velmi silný endokrinní disruptor, je sice v ČR již dávno zakázán (používá se však dosud v zemích třetího světa jako likvidátor moskytů), ale protože se může dosud vyskytovat z dob již dávno minulých v podzemních vodách a půdách, je tu dodnes vlastně stále s námi. Při hlubším zkoumání totiž zjistíme, že produkty rozkladu chemické látky DDT jsou v životním prostředí dále nerozložitelné a tudíž stále toxické a migrují v životním prostředí stále dál a dál. Nezapomeňme, že DDT byl tehdy zařazen jako oblíbený a účinný pesticid. Copak asi zjistí lidé zabývající se výzkumem o dnešních používaných pesticidech např. za 20-30 let? Copak asi zjistí lidé o některých dnešních používaných potravinových aditivech a některých masivně používaných lécích za 20-30 let? Možná to s některými dopadne jako tenkrát s DDT……..
Co řadíme mezi endokrinní disruptory?
Seznam je opravdu rozsáhlý. A protože jsou to látky u některých mnohdy na denním příjmu, nesmíme se divit, že je stále početnější skupina lidí, která má potíže s endokrinním systémem. Nejčastějšími endokrinními disruptory jsou:
Pesticidy a jejich metabolity
Antibiotika
Analgetika
Syntetické steroidy (nejrozsáhlejší je antikoncepce)
Průmyslové chemikálie (ftaláty, těžké kovy – zejména olovo, rtuť, kadmium, dioxiny, dibenzofurany, styreny a mnoho dalších)
Polyaromatické uhlovodíky (PAU)
Endokrinní disruptory nejčastěji postihují reprodukci, u mužů snížení množství spermatu, rakovinu varlat, u žen rakovinu prsu, zvýšení samovolných potratů nebo potíže se štítnou žlázou. Endokrinní disruptory unikají i do životního prostředí skryté v odpadních vodách, odkud se dostávají zpět do životního prostředí. Jsou zákeřné i pro další žijící tvory, neboť jejich vlivem dochází ke stále četnější feminizaci populací ve vodách nebo se z ryb stávají hermafroditi. Postiženi jsou i ptáci. Je vhodné uvést také hospodářská zvířata, neboť hormony, kterými jsou zvířata uměle krmena, odcházejí opět zpět do životního prostředí. A jak se to vše projevuje na člověku? Jednoduše, má potíže s endokrinním systémem. Tlak syntetických hormonů a chemikálií je na lidský organismus v tak rozsáhlé míře, že už může selhat dokonce imunitní systém. Začíná si vyrábět své vlastní protilátky proti zdravým buňkám, zastavuje se funkce stovek enzymů, přestává fungovat přirozený metabolismus a vlivem zmatených dějů v organismu se startují zcela jiné procesy než by člověk chtěl. Začíná nikdy nekončící kruh poruch vnitřních orgánů a zákeřných nemocí…….
Když se řekne enzym
Dříve se enzymy nazývaly fermenty (z lat. fervere – vařit se, vřít). Dnes je již známe jako enzymy (z řeckého en zymé – v kvasnicích). Enzymy jsou katalyzátory, které se vyskytují ve všech živých organismech. Co je důležitá informace? Enzymy jsou syntetizovány výhradně živými buňkami v organismu. Nabízí se otázka, co když je buňka poškozená a umírá? Odpověď zní, enzymy se nemohou tvořit a chybí. Chybí kde? Chybí v té části organismu, kde umírají buňky. Proč buňky umírají? Buňky odumírají buď přirozeně anebo jsou narušeny cizí látkou, která do organismu nepatří (xenobiotikem). Činnost enzymů není sice výhradně vázána na buňku, protože enzymy pracují jak uvnitř buňky, tak mimo buňku. Co je ovšem dávno prokázáno, že enzymy katalyzují výhradně určitý typ biochemické reakce. Na jinou biochemickou reakci nemají vliv. Laicky řečeno, každý enzym zapadá do biochemické reakce uvnitř našeho organismu jako klíč k zámku. A nesprávným klíčem zámek nikdy neodemkneme.
Pokud je však vlivem xenobiotika narušena určitá biochemická reakce v organismu, enzym nemá co katalyzovat, nemá co urychlit a „usne, spí“. Z chemického hlediska jsou enzymy buď proteiny (apoenzymy), nebo mohou obsahovat ještě neproteinovou molekulu tzv. kofaktor (koenzym). Celý funkční enzym se nazývá holoenzym, a je tedy složen z apoenzymu a koenzymu. Jak už bylo výše napsáno, enzymy pracují uvnitř buňky, ale i vně buňky a z toho vyplývá, že naprostá většina reakcí probíhajících v našem organismu je řízena enzymaticky. Co může nastat?
- Likvidace celého enzymu působením např. cizorodé látky
- Narušení funkce jedné ze složek enzymu
- Převaha jedné složky kompletního enzymu nad druhou
Co z toho plyne? Enzym jako celek nefunguje tak, jak má a je narušena jeho rovnováha a funkce.
Velkou roli hraje okolní prostředí enzymů
Příklad: Plíseň vyskytující se zejména na ovoci a zelenině tzv. černá plíseň, kterou způsobuje houba jménem Aspergillius niger, vlivem „náhodného“ příjmu v potravě člověka nebo vdechnutím z okolního prostředí bude vykonávat svou práci (syntetizovat enzymy pro metabolismus galaktózy) pouze v případě, bude-li mít své okolní prostředí takové, které se jí líbí, tzn. ACIDOFILNÍ (KYSELÉ), S HODNOTOU PH 4,4-7,5, optimální teplotu 35-37°C a vysokou vlhkostí až 98%. Černá plíseň ale vykoná svou práci i v případě odchylek od uvedených hodnot, až natolik je „chytrá.“ Není už dávno žádným tajemstvím, že některé plísně vykonávají svou práci pouze v případě, mají-li k dispozici určité cukry např. laktózu nebo sacharózu. Dostanou-li se do prostředí glukózy, syntéza enzymů neproběhne. Když ustanou funkce enzymů, plíseň si však cestu pro své přežití najde. Použije glukózu jako zdroj energie a už enzymy nepotřebuje. Laktóza je největším zdrojem galaktózy, což je monosacharid s aldehydovou skupinou a vyskytuje se nejčastěji na sliznicích u člověka. A pokud dáme plísni Aspergillius niger optimální podmínky pro přežití v našem organismu, dáváme zároveň podnět ke vzniku zánětu průdušek a dalším nemocem spojených zejména se sliznicemi.
Ve skutečnosti je tento proces o něco složitější, nicméně principem bylo ukázat, že pokud dáme škodlivým látkám, bakteriím, virům, plísním atp. šanci v podobě optimálních podmínek pro přežití v našem organismu, budeme s nimi bojovat do nekonečna. Bojem proti nim, není použití jedovatých pesticidů pro člověka a pro životní prostředí, ale správný chod metabolických procesů v našem těle a podpora imunitního systému, který je sám rozpozná a zlikviduje. Selže-li metabolismus člověka a imunitní systém či je v lepším případě chod metabolismu a imunitního systému narušen, počítejme se zdravotními problémy a projevy různých chorob.
Co ovlivňuje enzymatické reakce v našem organismu?
- pH: Jednoznačně se jedná o zásadité nebo kyselé prostředí organismu, tzv. pH. Většina enzymů pracuje v prostředí s optimální hodnotou pH 7-8. Jakmile je pH nižší nebo vyšší rychlost enzymatických procesů ustává. Enzymy spí, nepracují, nefungují.
- Teplota: Dalším faktorem je teplota. S rostoucí teplotou vzrůstá pohyb molekul a s ní i rychlost látkové přeměny. Obvyklá teplota je do 37°C, pak může rychlost zpět klesat. Pokles je způsoben tepelnou denaturací bílkovin. Takovým příkladem denaturace bílkovin je vejce. Když jej zahřejete na určitou teplotu, vznikne „volské oko“ a tento proces je ireverzibilní tzn. nevratný. S další zvyšující se teplotou nebo snižující se teplotou se struktura vejce již nikdy nezmění.
- Aktivátory: Látky, které urychlují enzymatické procesy. Většinou se jedná o jednotlivé prvky (vápník, zinek, mangan, hořčík atp.). Nedostatek uvedených jednotlivých prvků v organismu má za důsledek nefunkčnost enzymatických procesů. Např. aby enzym zvaný alkalická fosfatáza odboural v organismu fosfátovou skupinu v esterech kyseliny fosforečné, nutně k tomu potřebuje zinek. Jakmile zinek v organismu nenajde, neproběhne enzymatická reakce a v organismu vzniká přebytek fosfátů, což může mít za důsledek nejen silně kyselé pH organismu, ale zároveň odvápňování kostí. Fosfáty na sebe velmi jednoduše vážou vápník, do podoby fosforečnanu vápenatého, který odchází buď z těla pryč, nebo se zbytky usazují v těle v podobě solí fosforečnanů. Navíc je nutné zdůraznit, že enzym alkalická fosfatáza se jmenuje proto, že pracuje výhradně v zásaditém prostředí. Je-li prostředí kyselé, usne, spí, nefunguje a nastupuje práce kyselé fosfatázy.
- Ihnibitory: Většinou chemické látky s přídavky kovů (rtuť, olovo, ale i měď), které organismus přijímá buď přímo, nebo nepřímo - vlivem z okolního prostředí, a které enzymatické procesy zcela zablokují. Jedná se také o látky, které na sebe mohou vázat právě výše zmíněné aktivátory a likvidovat je tímto způsobem z organismu.
O jaký orgán musíme v souvislosti s enzymy hlavně pečovat?
Enzymů je mnoho a vyskytují se v celém našem organismu. Jejich zvýšená hodnota signalizuje poškození určitého orgánu a to je důvod k tomu, že se enzymy uvolňují ve zvýšené míře do krevního oběhu. Enzymy najdeme jak uvnitř buněk, tak vně buněk. Jsou obsaženy ve slinách, ve žlázách, ve svalech, v různých tkáních těla, ale převážná většina je tvořena v játrech. Zvýšení hladin enzymů je spojeno s poškozením jater, hrozbou srdečního infarktu, onemocněním kosterních svalů, onemocněním slinných žláz, onemocněním pankreatu, anémie, leukémie, onemocněním ledvin, žloutenkou, alkoholismem nebo dalšími zhoubnými nádory atd. Jednoznačně jsou enzymy a jejich převážně zvýšená hladina (ale může být i snížená) jedním z prvních signálů projevu nemoci, na kterou začíná reagovat náš imunitní systém. Vyplatí se péče o játra a jejich pravidelná očista ve formě kvalitní potravy a pití. Přijímá-li organismus látky, které nejsou přirozenou součástí organismu a jsou převážně synteticky vyrobeny, na jejich metabolismu se podílejí zejména játra, ledviny a svalová tkáň. Cílem metabolismu je přeměnit škodlivou látku na méně škodlivou, ovšem neplatí to vždy. Tvrdí se, že tzv. metabolity, které vznikají metabolickou přeměnou škodlivých látek, jsou méně toxické, ovšem o některých metabolitech to jednoznačně tvrdit nelze. Některé cizorodé látky se dostanou až do jater, kde se teprve odbourávají, ovšem, to už jsou játra postižena. Máme-li narušen enzymatický systém a nemocná játra, může docházet ke kumulaci škodlivin v organismu na různých místech těla a projevuje se nemoc. Fungující metabolismus člověka odbourává škodlivé látky za různě dlouhou dobu. Některé se odbourají za několik hodin, ale některé třeba i za několik měsíců. Pokud systematicky konzumujeme nesprávnou potravu a pití či dýcháme škodlivé látky po mnoho let, očekávejme za čas spíše projevy různých chorob.
Koho obvinit za to, že mi správně nefunguje metabolismus?
Jediná možnost, jak se vyhnout nefungujícímu metabolismu a mnoha nemocem je jednoznačně naše vlastní zodpovědnost a přístup k sobě samému. Máme-li zaměstnání, které je spojeno s určitými rizikovými faktory, měli bychom o sebe pečovat tím spíše. Pokud nad tím vším jenom mávneme rukou, nedivme se, že naše snídaně, oběd a večeře jsou složeny z pilulek, na které zapomínáme, a jsou nám spíše na obtíž. Za svůj zdravotní stav si většinou (ale ne vždy!) zodpovídáme jenom my sami, a pokud se projeví nemoc, hledáme pomoc v práškách jenom proto, že jsme si možná sami někde něco zanedbali. Neuvědomujeme si však, že konzumací dalších synteticky vyrobených pilulek si mnohdy akorát přitěžujeme. Sice nás zbaví nepříjemných stavů, které nám náš organismus sám vysílá, protože se uvnitř našeho těla děje něco nepřirozeného a nežádoucího, ale prášek potíže vyřeší na chvilku a nepříjemné stavy se po odeznění účinku pilulky znovu vrací a možná dokonce ve zvýšené míře.
Udržení rovnováhy vnitřního prostředí našeho organismu je navíc energeticky velmi náročné. My, lidé, máme sice skryté rezervy ve svalech nebo tucích, ovšem pokud dojde k jejich vyčerpání, metabolismus v našem těle se hroutí. Náš organismus to sám bez metabolických dějů nikdy nezvládne, protože neumí sám hospodařit s vitamíny, minerály, vodou atp. a dochází spíše ke katabolickým reakcím.
A protože začíná doba krásného a slunného jara a my začínáme sázet různé květiny, zeleninu aj. na SVÉ ZAHRÁDKY, dávejme si při práci na zahradách větší pozor na to, jaké hnojivo či pesticid považovaný za likvidátora plevele, hmyzu či plísní používáme, abychom si ještě více neublížili tím, že si sami nastartujeme konzumací potravin z vlastní půdy nemoc, nad kterou vůbec nemusíme umět vyhrát……..
21.4.2013
|
